Listopad 2015

Nejkouzelnější čas roku

30. listopadu 2015 v 6:57 | flow |  Vánoční čas 2015

Neříkám, že je to nejkrásnější a nejúžasnější, ale je kouzelné více než všechna jiná období. Vánoce mají něco do sebe. Lidé jsou spolu, dávají si dárky, tudíž jsou štědří, je brzy tma, takže se rozsvěcují vánoční světýlka po domech, ulicích, v pokojích, kavárny se naplňují lidmi stejně tak jako obchodní centra, v obcích se slavnostně rozsvěcují stromečky, když se vracíte unavení po nákupu vánočních dárků domů tak se cestou zastavíte u stánku na punč, který je výborný chuťově a navíc vás zahřeje, jedete do domu vyhřátého krbem, to je kouzelné.

Tyto Vánoce se zaměřuji na rodinnou pohodu.

Přemýšlela jsem a neustále přemýšlím nad tím, proč dárky. Za co nás rodiče odměňují? Za to, že jsme byli hodní a chovali se slušně? Však to je správné, ne?
Je strašná škoda, že si většina lidí pod těmito svátky představí stres, který s sebou nese útratu peněz, shánění toho správného dárku, jeho vymyšlení, ten dárek není jen jeden takže opakované ježdění po nakupování, to s sebou nese únavu, pečení cukroví...
To jsem si, bohužel, představila tento rok i já. První, co mě napadlo, když jsem uslyšela slovo "Vánoce":
Co komu dám?

Snažím se úplně vytlačit z hlavy tuto myšlenku a tak, jako vždycky, si z toho vytáhnout to dobré, to pozitivní.
Vždyť je to krásný svátek a nese s sebou prázdniny, odpočinek, pohodu, čas strávený s nejbližšími, mnoho dobrého, sladkého cukroví.

Chtěla jsem tento článek vydat včera, ale většinu víkendu jsem nebyla doma a byla jsem unavená, tak ho dopisuji dnes ráno. Včera byl první advent. Nějak jsem to přijala jako fakt a ani si to neuvědomovala, a pořád ne a ne sžít se s tím, že za takové tři týdny už je to tady.

Jsem moc ráda, že můžu tuto atmosféru prožívat už podruhé s vámi tady, na blogu. Protože mám tuto komunitu strašně ráda. A proto všem blogerkám a blogerům přeji, ať si užijí ten předvánoční čas- je totiž nejkrásnější.

Až do Vánoc se tady můžete potýkat s obdobnými články, už je začínám plánovat.

Také jste si mohli všimnout změny designu. Jak ho vnímáte? :)

♥♥♥
flow

Aktuální playlist | Podzim 2015

26. listopadu 2015 v 6:30 | flow |  Music
Dneska to bude celé o hudbě. Konečně, tento článek a spoustu jiných jsem si plánovala přes měsíce, tak jsem se k psaní konečně dostala. Omlouvám se, že se v minulém článku nenacházelo moc textu, jelikož byl o citátech, ale dneska tomu nebude jinak. Chtěla bych vám představit svůj aktuální playlist, který si neustále přehrávám teď, na podzim. Trošku jsem změnila styl a zkusila něco nového, tak jsem zvědavá, jak na to zareagujete.
Vydávám toto s myšlenkou inspirovat vás, tak jestli chcete, zkuste i vy inspirovat mě a třeba napsat, které písničky patří k vašim (aktuálně) nejoblíbenějším?

Sia - Fire Meet Gasoline


Green Day - 21 Guns


One Direction - Perfect


Beatles - Let It Be


Imagine Dragons - I Bet My Life


Daniel Powter - Bad Day


Fall Out Boy - Centuries


Glen Hansard, Marketa Irglova - Falling Slowly




Všechny malé zázraky | CITÁTY

23. listopadu 2015 v 6:00 | flow |  Citáty
A jak jsem slíbila, tak konám.
A jsem tady s citáty z knihy Všechny malé zázraky, na kterou jsem v předchozím článku dělala recenzi a na konci jsem se o citátech zmínila.

,,Nepamatujeme si dny, pamatujeme si momenty."

,,Problém lidí je, že zapomínají, že jsou to většinou právě malé věci, které se počítají."

,,Děláš mě milovaným, a je to tak krásné být milován od toho, koho miluju."

,,Někdy je krása ve smyslu slov- je to o tom, jak je přečteme."

,,Je to strašný pocit, někoho milovat a nebýt schopen pomoci mu."

,,Já
jsem
na
kousky."

Všechny malé zázraky knihy Všechny malé zázraky | RECENZE

18. listopadu 2015 v 20:38 | flow |  Recenze
Autorka: Jennifer Niven

Je málo knih, které na mě zapůsobí na tolik, že začnu o všem přemýšlet jinak.
Nutno zmínit opěvované knihy opěvovaného Johna Greena. Od něj miluju Hledání Aljašky. Je to boží. Pokud jste Aljašku nečetli, honem se po ní podívejte v knihovně.

Když jsem poprvé knihu Všechny malé zázraky viděla, bylo to na internetu a kniha byla originál. Název All the bright places mě zaujal a stejně tak obálka. A i když se říká ,,nesuď knihu podle obalu", když mě zaujme název a vzhled, chci si ji přečíst.

Potom jsem ji uviděla v knihkupectví a dvě minuty na to byla moje.

SPOILERY! OPĚT.



Kniha mě zaujala hodně i obsahově. Vypráví o Finchovi, který trpí bipolární poruchou. To znamená, že se jeho nálada často hodně mění. V jednu chvíli je šťastný a v druhé ho pohlcuje deprese a myslí na smrt, která ho fascinuje a neustále se o ni snaží. Violet, se kterou se potká na školní římse, je bývalá hlavní roztleskávačka, které zemřela sestra Eleanor. Jelikož není školní římsa zrovna obvyklé místo na setkávání, oba dva překvapí, že se tam potkají.
Na hodině zeměpisu Spojených států, který mají společný, jim profesor oznámí, že budou ve dvojicích pracovat na projektu "Krásy Indiany". Je téměř předvídatelné, že Finch a Violet se na něm podílí spolu.
Při zkoumání různých míst se velmi sbližují a po nějaké době spolu začnou chodit. Další předvídatelná věc, ale byla jsem za ni ráda.
Při společném cestování si Violet začne opět užívat života. Ona si totiž počítá dny do maturity, aby věděla, kdy z Indiany bude moci odjet a začít někde jinde a vůbec si svého života neužívá, dokud tedy nezačne trávit čas s Finchem.
Mají společný deníček, do kterého si zapisují všechny své poznatky, aby měli materiály, ze kterých budou čerpat při tvoření úkolu. Většinou tam ale Violet píše o Finchovi.
Několikrát se mezi sebou pohádají. V zimě, když s ním Violet nemluví, běží Finch daleko, nemá určitý cíl, prostě běží, a když nemůže, přidá, dělává to tak často. Doběhne až k zahradnictví, kde jí koupí květiny. Obětuje se pro ni a záleží mu jen na jejím štěstí.

Finch je nezvěstný.
Violet ho hledá u něj doma, všude, ale on nikde.
Poslal jí zprávu, ve které napsal slova jako Ultraviolet, Jsem na nejvyšší větvi, Jsme vepsání do nátěru, Věřím ve znamení, Záře ultrafialové, Jezero, Modlitba, a nakonec Je to tak krásné, být v Soukromí. Podle těchto klíčových slov Vioet cestuje a všechno jí dává smysl. Nakonec se dostane k velkému a hlubokému jezeru, u kterého vidí Finchovo auto. Prázdné. Jde dál, k jezeru, u kterého leží poskládané na hromádce jeho oblečení. Skočí do jezera a hledá ho. Nemůže ho ale najít a zavolá záchranku. Po nějaké době ho vyloví. Je celý modrý a mrtvý. Violet nemůže uvěřit tomu, jak jí to mohl Finch udělat, propukne opět v hysterický pláč.

Příběh je zakončen v květnu, kdy jí Finche vše připomíná, ale svítí slunce, je teplo, jaro, a ona je ráda za to, že Finche poznala. Že s ním mohla chodit, milovat ho, za vše, co s ním zažila.

,,V tuhle chvíli si uvědomuju, že není důležité to, co si vezmete, ale co zanecháte."


Upřímně víc sesmolit nedokážu. Knihu jsem dočetla před asi třemi měsíci, vím, o čem byla, ale abych popsala určité situace, na to se nějak nezmůžu. Každopádně, doufám, že se vám recenze líbila i tak. Opravdu doufám, záleží mi na tom, záleží mi na mé tvorbě a na vás.

Je to nádherná knížka, která je plná nádherných citátů až k prasknutí. Ty se v některém mém článku určitě objeví. Už jsem dlouho nědělala žádný jen o citátech, tak se těším. :)

Já jsem v této knize našla zázrak.
Hned několik malých
zázraků
:)
flow

Liebster blog award | TAG

13. listopadu 2015 v 14:46 | flow |  Tagy
Ahoj a hezký pátek!
Já jsem ho potřebovala jako sůl. Tento týden byl opravdu hektický a já jsem šťastná, že aspoň co se týče školy, ho mám za sebou. A příští týden by měl být pohodovej, takže mě přes víkend nečeká, řekla bych, moc učení! Jojojo!
Tohle je pro mě štěstí.
A ještě pro mě štěstím je číst si ty krásné komentáře od vás. Z komentu poznám, jestli vám můj článek stál za přečtení a moc děkuju těm, kteří si aspóň část vždycky přečtou. :)

Z reakce ostatních blogerek mi přijde, že je tento TAG už otravný a že se jim to nehce dělat. Všimla jsem si, že spousta blogerek, včetně Sandry, která mě nomińovala a já jí zase moc děkuju, ho dělají už po několikáté.
Je fakt, že jako by se s ním roztrhl pytel a je na všech blozích (na mým ne, takže jsem ráda, že si na mě někdo při nominování vzpomněl, jupí!), ale není to na každém blogu stejné. Jelikož se do něj píšou fakty o autorovi, ani to stejné být nemůže. To se mi na něm líbí.

Ach, jak jsem se těšila na tuto chvíli, až budu doma ze školy a odpadne mi většina povinností, které se vážou ke školnímu týdnu. Výborně.




11 faktů o mně

1. Bloguji anonymním stylem a často přemýšlím nad tím, jaké by bylo psát sama za sebe. Potom to zamítnu.

2. Nedokážu být spontánní, musím mít vše naplánované- co a kdy budu jíst, co mezi tím budu dělat. Ale má to i své světlé stránky- díky rozplánování mi vše časově vyjde což je gól hlavně co se školy týče.

3. Tento rok je pro mě takovým zlomovým, uvědomuji si spoustu věcí a jsem za to neskutečně ráda.

4. Miluji čas strávený s rodinou a kamarády. Vždycky, když jsem s celou rodinou nebo mám všechny své kamarádky u sebe, uvědomím si, jaké to je štěstí.

5. Snažím se víc smát a být více pohotová, také si buduji zdravé sebevědomí, možná jsem ho už dosáhla.

6. Mám hrozně moc ráda podzim a zimu a Vánoce, ale tento rok se mi nějak "nechce" do zimy a do Vánoc.

7. Kdybych mohla, úplně bych si změnila pokoj. Problémem jsou finance, protože předělat si celý pokoj je dražší.

8. Miluju cestování, vždycky se těším do vlaku nebo autobusu a často se mi ani nechce vystoupit.

9. Pořád se učím a vidím, jak se to vyplácí. Někdy si ale říkám, jestli bych neměla víc času věnovat třeba kamarádce.

10. Naprosto miluju bílou!

11. Celý život mě něco táhne k psaní, blogu a focení.



Otázky:

1. Co si myslíš o tzv. "DIY" (Do It Yourself)?

Moc se mi to líbí, hlavně když je to z věcí, které většinou máme doma. Já jsem teda trošku na takové věci kopyto a nikdy se mi to nelíbí, ale co spousta holek nebo kluků dokáží sami vyrobit a vypadá to jako kupované, to obdivuji.

2. Máš nějaké tajnosti před rodiči nebo jim říkáš všechno?

Neví všechno. Nemám potřebu to říkát, protože to nejsou důležité věci. Ale jinak ví vše, nemusím před nimi tajit školu, kamarády, s kým jdu ven a na jak dlouho a tak. Máme dobrý vztah a za to jsem ráda :).

3. Máš ráda sebe samu? Jsi se sebou spokojena?

Jsem celkově vyrovnaná s mým tělem, obličejem, celkovým vzhledem, hlasem, způsobem jednání a nic mi na sobě nevadí, tohle jsem se naučila. Takže ano, vím, že mám chyby, ale to každý. Takže jsem. :)

4. Proč jsi si založila blog?

Protože jsem potřebovala náplň volného času a baví mě psát, celkově mám ráda komunitu tady na blogu a chci si tímto způsobem zlepšovat psaní. :)

5. Oblíbené roční období?

Podzim a zima! :) Ale zimu jen v prosinci, jindy mi je celkem jedno, možná mě to počasí po novém roce začíná trochu nudit. Ale není to pravidlem.

6. Máš nejlepší kamarádku a nebo si kamarády nerozděluješ do "skupin"?

Nerozděluji. Naučila jsem se nedělat si "škály", aby byla v jedné kamarádka podle mě nejlepší. Protože mám zkušenost s tím, že když mám dvě kamarádky a o jedné řeknu, že je nejlepší, druhá se může cítit ukřivděna. Každá má něco do sebe a všech si moc vážím. :)

7. Chtěla bys být nesmrtelná?

Nenene.

8. Měla jsi už nějaký vztah? Jesti ano, jaký byl?

Neměla jsem ještě nikoho. Mně to nevadí. :) Nedokážu si představit, že bych se ve třinácti letech kvůli nějakému klukovi trápila.

9. Co je tvým snem?

O tomto jsem psala poslední článek. Psát, být úspěšná v životě a mít dobrý vztah s rodinou. :)

10. Když se seznamuješ s člověkem, čeho si na něm všimneš jako první?

Tak to nevím. Já se neseznamuju moc ráda, jsem spíš introvert. Ale když už tak asi jeho chování. No a samozřejmě toho, jak vypadá, ale to všichni, protože máme oči.

11. Co děláš když nebloguješ?

Učím se, chodím na procházky, k babičce, vařím, jsem s rodinou, jedu někam do města, čtu si, spím, jím a piju, dívám se na seriál nebo různé filmy, plánuji články na blog, přemýšlím nad budoucností, chodím do školy, snažím se nechovat se jako puberťák v těžké pubertě.

Nominuji:




Moje otázky:

1. Čteš? Pokud ano, jaký máš nejradši žánr, jak ses k tomu dostala? Pokud ne, proč?
2. Dáváš na Vánoce ostatním (zejména rodině) hodně dárků nebo jsou vaše Vánoce ve stylu malých, třeba ručně vyrobených dárků a největším dárkem je pro vás to, že jste spolu?
3.Kam jsi nejdál cestovala?
4.Trávíš raději páteční večery v kině nebo na různých akcích s kamarády, nebo dáváš přednost samotě, knize, filmu a tak?
5. Jsi na šaty a sukně nebo spíš rifle/legíny a mikinu?
6. Líbí se ti válenky?
7. Snídáš? Co nejraději?
8. Tvé oblíbené jídlo z české kuchyně?
9. Chutnají ti olivy?
10. Pokládáš si někdy otázku, jestli jsi pro někoho "dost dobrá"?
11. Nejvíce nošený kousek oblečení za tento podzim?

Pokud jsem vás nenominovala a vy si TAG chcete vyplnit, běžte do něj. :)
Doufám, že se Vám otázky líbí. Pokud jsem vás nominovala a do vyplňování se vám nechce, nemáte čas, už jste ho dělali nebo nějaký jiný důvod, v pořádku. :)

Tak hezký pátek a celý víkend!
flow

Sny jsou k tomu, aby se plnily

9. listopadu 2015 v 6:00 | flow |  Random things
...stejně tak jako pravidla, která byla stvořena k tomu, aby se porušovala.

Jaké jsou vaše sny?

Jsou reálné či nereálné, naivní či ne, pracujete na jejich uskutečnění nebo dokonce jsou již uskutečněné?

Každý má sny. Možná jenom jeden, možná jenom jeden obrovský sen, a tak moc si přejeme, aby se splnil. Vždyť je to jenom jeden sen, to toho chceme tolik?
Jak je známo, nic ale není zadarmo. A tak, jako bez práce nejsou koláče, bez snahy se sny nesplní. Ani jeden.

Pokud se chcete snažit a opravdu něčeho chcete dosáhnout, v hlavě si to nejprve rozeberte. Jaké jsou teda vaše sny?

Všechno jde, když se chce

Neříkejte hned, že jsou nereálné. Víte, co je nereálné? Letět na poníkovi a podobně.
Řekla bych, že hodně lidí neumí slovo "nereálné" používat a označuje jím nějaký těžce dosažitelný cíl. Co si o tom myslíte vy?

NIKDY NIKDY NIKDY se nesmíte podceňovat! Jak by to tady, na našem světě, asi vypadalo, kdyby si lidé nedůvěřovali? Byli by slavní lidé? No nevím. Protože většina slavných si za něčím jde. Jdou si za tím a zlepšují se a zlepšují a přijímají kritiku, nebo se s ní musí naučit vypořádat.

To musíte i vy. Musíte se naučit, aby vám bylo všechno, co pro vás není nečím přínosné a netýká se vás či vašich nejbližších jedno, tím myslím veškeré pomluvy, závist ze strany ostatních. Protože vy jste silní a dokážete na co si jen vzpomenete.

Hlavní je mít na paměti, že nic není jednoduché, ale to, že se s tím vypořádáme, a to my uděláme, nás dělá silnějšími a silnějšími a posouvá nás to kupředu a kupředu.

Proč toto píšu.
Stále častěji se mi v hlavě rojí myšlenky na to, co je MŮJ VLASTNÍ CÍL.
Týká se povolání? Týká se spokojeného života a rodiny, kterou mám a taky té, kterou jednou asi mít budu? Nebo snad něčeho úplně jiného?

Co jsem si uvědomila, ale musím říct, že se s tím pořád vyrovnávám, je, že spokojeně se dá žít i bez jedniček a dvojek ve škole, bez těžké vysoké školy a prestižního povolání, kvůli kterému bych musela dalších šest let dřít na výšce.
I když je to jedno z mých přání, není to momentálně můj větší sen.

Chci psát. Chci psát o tom, co mě baví.
Chci vydat svou knížku.
Chci, aby to byla kuchařka a nebo se z velké části týkala gastronomie.
Chci to a chci to hodně. Co udělám je, že si za tím půjdu. Jdu. Trénuji psaní už strašně dlouho a pořád se v tom snažím zlepšovat, například tím, že napíšu krátký úsek a snažím se ho obohacovat o slova, věty, souvětí, a hlavně tím, že píšu články, to si myslím, že má vliv největší. Dál vařím, vařím opravdu ráda, hodně o tom čtu, učím se to.

A bude to dlouhá cesta, možná jsem úplně na začátku, ale mně to nevadí. Baví mě to a bavit nepřestane, myslím, ani kdybych na tom začátku měla zůstat napořád.

Takže věřte.

Především sobě.
flow

Co se dělo a děje | Podzimní čaj

5. listopadu 2015 v 15:23 | flow |  Podzimní čaj
Mí nejmilejší,
je mi blbý psát sem až po týdnu. Celých sedm dní žádný článek nepřibyl a mně je to líto. Na co to svést tentokrát? Čas, který nebyl, nápady, které nepřicházely? Asi tuto část přejdu a začnu se věnovat tématu.

Od minulého čtvrtka se toho dost událo. Vezmu to pěkně den po dni, doufám, že to za to stojí.

Ve čvtrtek bylo sladké volno, a to byla také první věc, na kterou jsem při dnešním ranním vstávání pomyslela ze všeho nejdříve- před týdnem jsem spala. Tento den jsem věnovala odpočinku, který ve středu nebyl, protože jen tak neodolám procházkám na podzim, takže jsem byla většinu času mimo dům. Nelituju toho.

Hodně jsem četla, to ostatně také v pátek a to mě přivádí na myšlenku, že vám dlužím dvě recenze- stojíte o ně? Na Všechny malé zázraky(na kterou recenzi napíšu tak či onak, protože ta knížka je neuvěřitelná a já se o to potřebuju podělit) a Selekci(triologie Selekce, Elita, První).

Sobota byl náádherný den. Vstávala jsem brzo ráno, to mám ráda, pokud nejdu do školy(fakt), a za dvě hodiny jsem už seděla ve vlaku do Prahy. Byla jsem plná očekávání a ještě dneska vstřebávám všechny ty dojmy, které ve mě to město vzbudilo a zážitky. Nebudu to rozepisovat nějak do hloubky, ALE měla jsem svou první kávu ze Starbucks no a je to perfektní, úžasný. Jo a jestli jste ještě nevyzkoušeli makronky, tak musíte. Musíte prostě musíte. Byla jsem tam celý den a večer vyčerpaná, ale to mi ani trochu nevadilo.

Další dny jsem tak nějak strávila s rodinou no a samozřejmě ve škole. Jsem nadšená ze známek, ke kterým jsem se tento týden dopracovala.

No a v neděli začal listopad. Já vám nevím, ale tento měsíc mi něčím vadí. Tím, že jsou od listopadu všude v obchodech vánoční dekorace a v televizi holčička nemusí, protože už ho vidí, prostě mi to přijde brzo. A nebo brzo není a já si neuvědomuji, jak se Vánoce kvapem blíží. Akorát já si pod tímto měsícem představuji podzimní listí, které padá na zem a je u toho ovládáno vítrem a chtěla bych, aby to kouzlo listopadu bylo zachováno.

Plánuji recenze na knížky, jeden boží film a článek plný písniček a jeden bude věnován novým knížkám- je něco, co byste chtěli vidět nejdřív?

A stejně ten čas plyne rychleji a rychleji.
flow